
Data: dobrý sluha, ale zlý pán
Mýtus zvaný data-driven aneb návrat k business-driven
Propast bez mostu
Hledání vektoru
Čas
Zákaznické platformy pomůžou, velmi
Data rozhodnutí podporují, nedělají ho sama o sobě.

Komunistický odkaz pro IKEA business
Vše špatné je pro něco dobré, pokud to dobré chceme vidět a umíme toho využít. Aneb lze pohlížet na odkaz komunismu jako na převlečenou příležitost? Věřím, že ano.
Češi vynikají v mnohém, nicméně otázka vkusu v bydlení je jakousi popelkou a jakkoli se dnes situace mění radikálně k lepšímu, pohled do českých bytů je velmi často smutnou exkurzí do divokých kombinací všeho, co bylo levné a v čase se tak nějak nashromáždilo, s odrazem doby a vývoje vkusu obyvatel. Možná i proto mají pořady JAK SE STAVÍ SEN nebo NOVÝ DOMOV velký úspěch a jsou nekonečnou inspirací pro velkou část obyvatel.
I levně se dnes dá zařídit velmi vkusné bydlení a firmy jako IKEA tomu jdou důrazně naproti. Showroomy dnes hodně staví na sestavách a vkusných kombinacích vybavení a nábytku tak, aby zákazník nemusel sám složitě a často formou pokus–omyl hledat onu kýženou sestavu. Je velmi zajímavé a atraktivní, že vám dnes automatizovaný uklízeč podlah, ony užitečné zametače a umývače, v podání šikovných robotů, nenápadně změří všechny dispozice místností a nabídnou vhodný nábytek. Potenciál lze možná hledat i jinde.
Během 70. let byla postavena polovina bytů v České republice. Komunismus uniformoval bydlení v podobě panelákového šílenství, ve kterém i dnes bydlí více jak 2,5 milionu Čechů. Máme tady u nás přes 80 000 panelových domů s více jak 1,2 milionu bytů. Pokud se dá o těchto bytech něco říci, pak že jsou skoro všechny stejné. Normou byla 4členná rodina, 3+1 dispozice.
Potenciál může být v tom, že načtení přesných dispozic těchto bytů není nic těžkého a nabídka různě stylově vyladěných sestav nábytku a doplňků je jen otázkou krátkého cvičení bytových designerů. Místo obecných, jakkoli krásných, sestav kuchyní a obýváků, tak lze nabídnout pro velkou část populace typizované sestavy, které padnou dispozici bytu na míru jako nic jiného. Verze pro rodinu, pro páry, pro seniory, pro singles. Doplňky podle nálady a životního stylu jedince jsou pak už jen zajímavým doplňkem. Kombinací vymyslí například IKEA celou řadu. A kromě dostupného nábytku může přinést vkus do každé rodiny. Co na tom, že si to ne každý pořídí najednou celé? Hlavní je, že dáte lidem cíl a vědí, jak bude vypadat výsledek, až si dokoupí postupně všechny části.
Kromě dostupného nábytku tak může například IKEA přinést lidem i vizi a velkou přidanou hodnotu vkusu, na kterou se těší a ze které se těší. Za pokus by to stát mohlo, ty byty nikam neutečou a stát tady budou ještě dlouho. A ne každá země má takovou příležitost.

Láska ve službách byznysu?
Motorkáři, velcí milovníci…
Značky neustále hledají zajímavé insights, které jim pomohou být více relevantní ve své komunikaci a ve snaze přitáhnout si klienta k sobě blíže. Jsem motorkář. Motorka je pro většinu majitelů, zejména těch nových a mladých něco jako milenka. Ne nadarmo se říká, že motorka a žena se nepůjčují. Staráme se o své miláčky, jsme na ně pyšní. Milujeme je. Záleží nám na nich. Většinou na nich jezdíme sólo a jsou to chvilky plné zážitků, adrenalinu, naše chvíle o nás, pro nás, intenzivní. Definují nás. Motorkáři se na silnicích zdraví, je to komunita lidí, která skrz moto probouzí a cítí velké emoce.
To nejlepší pro objekt lásky…
Business potenciál…
Dá se toho využít? V datech každá firma pozná, jestli tankujete do motocyklu nebo auta. Podle mě toho lze využít. Ve prospěch obou stran. Vznesl jsem dotaz na motorkářském fóru. Dostalo se mi obratem 183 odpovědí. Více jak 61 % motorkářů tankuje výhradně prémiové palivo do svých miláčků, občas pak dá napít prémiového paliva miláčkovi přes 80 %. Drtivě zatím vede v 68 % Benzina se svou VERVOU. Jen 10 % respondentů dopřeje prémiové palivo i svému automobilu. Motorkáři jsou zajímavá cílová skupina. Třeba někdo jejich hozenou motorkářskou rukavici s vervou zvedne. 🙂

EGO GAME… slepá ulička marketingu
Značky staví sebe sama často do středu všeho snažení a kouzlo nechtěného je, že diktují zákazníkům svůj pohled na věc, svoje postoje, svoje vidění světa. Je ovšem věcí logiky a zdravého rozumu dnes stavět do popředí spíše samotného zákazníka. Říká se tomu cize customer centric přístup, ale nejde o nic jiného než vnímání potřeb konkrétního zákazníka. Umožnění mu stát se tím, čím chce být. Umožnit mu dosáhnout naplnění jeho vlastních potřeb a ambic. Tím, co prodávám, bych se měl spíše snažit naplnit potřeby, přání a tužby zákazníka, spíše než mu říkat, že jsem nejlepší v tom či onom a proto by si mě měl koupit. U sportovní obuvi je nadmíru důležité z čeho je vyrobena, jak byla testována a jaké všechny vlastnosti má. Samotný cíl souboru těchto vlastností a dokonalostí je ale naplnění přání běžce. Ať se mu běhá lépe, pohodlněji, ať dosahuje lepších výsledků, ať si užije své běhání a má z toho radost. Malá vítězství, den za dnem, která zvyšují jeho spokojenost a užitek. Pro radost z pohybu.
Značky by se mohli méně soustředit na to, co chtějí říkat o sobě, a více poslouchat (sbírat data a vést obsahově zajímavý dialog) zákazníka a sdílet s ním jeho potřeby v podobě nabízení řešení a užitku, který je přímo spojen s konkrétním člověkem. Otázka dne tedy není, co může zákazník udělat pro mě (koupit si můj produkt a poskytnout mi marži, slávu a preference), ale co můžu já jako značka udělat pro zákazníka. Člověka, který má svoje potřeby. Nepřímo tak dosáhnu jak svého cíle obchodního, tak hlavně přímo spokojenosti zákazníka a pozitivní zkušenosti, tedy customer experience. A customer experience je liga, kterou dnes značky hrají. Je to největší diferenciátor značky napříč konkurenčním polem a vyhrává závod o přízeň a pozitivní vztah se zákazníkem.

Může být narcisismus užitečný?
Nechme stranou, že barber shopy jsou kontroverzní téma.

Chci číst, ale není to dostupné
Miluju knížky. Mám své autory.
Napsali a vydali hodně knih, ale některé nejsou již dostupné a dotisk je v nedohlednu. Například Lee Child napsal asi 23 knih s hlavním hrdinou Jackem Reacherem. Ale mám jich jen 12. Ty ostatní nejsou. Anglicky to nechci číst a elektronická verze pro mě není to pravé. Jsem požitkář a chci knihu v ruce. Některé jsem sehnal přes bazary. Ale teď už není nic. Co kdyby on-line vydavatelství oslovilo zákazníky, kteří si mnou chtěné tituly koupili (registroval jsem se a označil jsem je, že je chci až budou) a řeklo jim, že Jarda Novák si moc chce přečíst titul, který si oni koupili kdysi? A už ho přečetli. Třeba by to prodali. Nebo půjčili. Síla komunity je přeci veliká. Možná by to komunitu upevnilo. Bylo by více témat o kterých komunikovat. Takhle mi nezbývá než čekat. Možná marně. Máte to stejně? Víte o někom, kdo takovou službu dělá? Díky za názor 🙂

Emailing ve spárech komunismu
Doba kobercových náletů je pryč. Ano, čas od času takový email smysl má, pokud začíná sezóna a všichni by měli vědět, jaké výhody třeba nabízíte všem. Jinak ale ne. Každý adresát chce ten svůj obsah, připravený pro něj. Chce dostávat email v době, kdy na to má čas a čte ho. S obsahem, který ho zajímá. U dobře obsahově vystavěných emailů není problém dosáhnout otevření až u 90 % správně vybraných adresátů. A nemusí to dělat žádné oddělení, protože máte 300 000 zákazníků. Udělá to jednoduše Experience Cloud, s využitím AI a dostupných dat o zákazníkovi. S rozvahou zváží všechny datové vstupy, chování na webové stránce, transakční historii a všechno, co mu poskytnete.
